Vítejte u Čmoudíku

Co nás čeká...

Hájenka RADAMOK - duchařská třídenka do Kopřivnice a do podhůří Beskyd - článek ZDE a foto v galerii
Datum: 1.11.-3.11.

Hájenka 1.-3.11.2019

Sraz máme tentokráte na nádraží ve Svinově. Na poslední chvíli odpadají dva marodi a tak nás jede 21. Při přestupu ve Studénce přichází kuriozitka, obvyklý vlak na Kopřivnici stojí na jiném nástupišti než obvykle a tak odjíždíme tedy fakt o fous… J Z Kopřivnice šlapeme do Janíkova sedla už za tmy, Rosťa se Šrámkou už nakoupili v obchodě, vyzvedli klíče, zatopili v kotli na ústřední topení…. A mezitím Marťas se Žanet po cestě nahoru přibrali největší brzdy a tak jsme šťastně dorazili na krásnou Hájenku RADAMOKu. Elektrika a wifi funguje perfektně díky novému solárnímu systému. J Večer po jídle následuje ještě testík všímavosti (Karča 12, Vašík 11, Viki + Marek + Vendy + Buben 9, Anička 8, Bobek + Pedro 7, Ježek + Kuba + Dragon 6, Vlčák + Honza 5) promítání čarodějné Adamsovy rodiny 1+2 a oblíbené Člověče… J Vedení mezitím vaří a kuchtí na další dva dny.

Ráno v sobotu se pod vedením Marťase vybíhá do sedla na rozcvičku. Poté následovala snídaně u které jsme si říkali, co všechno si sbalit na celodenní výlet. Asi kolem 9:15 jsme odcházeli směr Janíkovo sedlo, kde jsme dostali za úkol sbírat větší listy, ze kterých jsme následovně vyráběli kytičky. Po ohodnocení jsme je položili k Raškovu buku, aby Raškův duch věděl, kde najde svůj klid. Dále jsme vyrazili k zřícenině hradu Šostýn. Tam jsme si vyslechli povídku o Janu Žižkovi a taky o jeho duchu, který tam ztropil velký vichr. Abychom ho uklidnili, tak jsme si vyzkoušeli, jaké to je být slepý a po cestě zpátky k rozcestí čarodějnic si všichni až na jednoho určeného vázali oči a šli poslepu. Nakonec vyhrála Modrohnědá (1:58) družina před Zelenočernou (2:19). Potom jsme si vyslechli povídáni o rozcestí a dozvěděli jsme se, že do večera si musíme vymyslet a nacvičit nějakou libovolnou písničku, kterou jsme zazpívali, abychom uspokojili čarodějnice.  Když se tak ještě dívám do zápisků, vidím body za růžičku, Bílou horu, zpěv, stezku odvahy, vyprávění vtipu a ještě něco… Takže sečteno: Marek 22, Vendy + Bobek 21, Pedro + Karča 20, Ježek + Kuba + Vašek 19, Honza + Buben + Anička 18, Vlčák 15, Dragon + Viki 7.

Následuje srandovní discgolf.  Vašík utápí v malé nádrž disk a marně ho hledá, koupe se, otužuje, rybičkuje… Jinak někteří předvedli skvělé výkony. Z „mužů“ vyhrál Marťas (29b), dále Jirkáč 33, Kari 35, z „žen“ Šrámka (36b), dále Žanet 48, Jana 51. A z dětí byl první Ježek (40b) a dále Karča, Venca, Kuba, Marek (41b), dále Honza 42, Bobek + Buben + Vendy 43, Pedro 45, Anička 53, Vlčák 55, Viki 56, Dragon 67.  Hřiště pod sjezdovkou je v lese a skýtá spoustu zajímavých míst. Než jsme vyrazili na bowling, tak jsme šli k Husově lípě a tam jsme každý museli říct jeden vtip, protože duch Jana Husa miluje humor. J J Z bowlingu (bez mantinelů mladší – Karča 86, Pedro 72, Honza + Buben 58, Marek 53, Bobek 46, Vendy, 43, Ježek 41, Vašík 24, s mantinely – Kuba 104, Vlčák 77, Viki 75, Anička 71, Dragon 67, starší Kari 102, Jana 90, Jirkáč 81, Šrámka 75, Žanet 54) přecházíme na bruslák (Rosťa už se vrátil z práce a převáží brusle autem). Po šichtě nazouvání a zavazování bruslí J bruslíme a je to sranda. Někteří to umí výborně (Pedro, Marek J), někteří už to umí obstojně JJ a někteří se snaží dělat první krůčky JJJ. Kdyby všichni odpověděli na oddílovou síť a udali číslo bot, mohlo to být pro Rosťu jednodušší – při výběru krabic v klubovně. Všichni to přežili. J Po cestě zpět ještě hledáme utopený discgolf, ale marně. L  Většina potom vyráží na rozcestí Čarodějnic, kde jsme čarodějnicím zazpívali písničku (vyhrává Goťák), odkud se po dvojicích vychází na stezku odvahy vedoucí na Hájenku a po cestě se počítá… (Honza + Vlčák 13, Vašek + Pedro 12, Marek + Ježek 12, Anička + Buben 12, Vendy + Bobek 12, Karča + Kuba 12). Na večeři máme gnochi špenátové a rajčatové se špenátem, smetanou a kuřecím masem. A zeleninovou polévku. Rodiče si odváží nemocnou Viki, tak nás o jednoho ubývá. Odhadujeme, kolik už je aktuálně napsaných členů KADAA na Poslední puchýř (57). 😊 Nejblíže jsou Marek 50, Vašík 41, Buben 37…  Jako každoročně probíhá oddílový přebor v Blechách (1. Buben a Kari 58, 2. Honza 56, 3. Ježek 49, Bobek 44, Anička 39, Rosťa 35, Pedro 33, Vlčák 32, Vašík 30, Jana 26, Kuba + Vendy 25, Dragon 15, Marek 14, Karča 6).) a každý další volný čas se hraje Člověče, nějak to zaujalo… J A na dobrou noc pouštíme projektorem film, tentokráte historický od Karla Zemana z roku 1972, Čarodějův učeň…. Na tu dobu hodně dobrý film. J  I dnes super. J No a ti starší vůbec nechtějí spát, Člověče…

V neděli si můžeme pospat až do osmi, Člověčí brigáda dohrává nahoře svoji hru …. A potom je rozcvička. S dvěma míči. Hážeme, předáváme, žonglujeme, tleskáme, chytáme… Po snídani chvíli uklízíme, zpíváme s kytarou, kecáme o pisoárech, WhatsAppu, bruslích… a začínáme na družiny hledání míst v mapách Moravskoslezských Beskyd (Zelená 10, Modrá 5, Černá 3, Hnědá 1). Následuje oblíbené hledání korun po celé chalupě (1. Anička + Dragon + Buben + Marek, 2. Vendy + Ježek + Karča + Vlčák + Kuba, 3. Vašík + Honza, 4. Bobek + Pedro), na jednotlivce to je takto (Buben + Honza 48, Marek 44, Ježek 40, Vašík 35, Dragon 32, Karča 31, Vendy 30, Pedro + Anička 25, Kuba 23, Bobek + Vlčák 22).   A testík ze včerejšího dne na družiny (Modrá 9,5, Hnědá 8, Černá 7, Zelená 7). A už je tu orienťák na jednotlivce po lese s busolou! Nejmladší šli ve skupince s Karim, ostatní samostatně. Nakonec všichni dorazili šťastně zpět na oběd. (Vašík 5:10, Honza 6:45, Buben 7:05, Ježek 8:55, Anička 10:15, Karča 10:20, Kuba + Bobek 11:10, Pedro 13:55, Marek 14:35, Vendy 14:45, Dragon + Kari sbírali cca 18min).  Ostatní se učí v klubovně Hájenky uzly, zacházet s busolou a vážou uzlařskou regatu. Regata se blíží!!! ( Honza 33:00, Karča 37:17, Vašík + Anička + Buben 39:00,  Ježek 42:00,  Bobek 42:03, Vendy 49:26, Marek 59:21, Pedro 2:11:00, … ostatní se učili, body navíc pro ty, co měli vázačku, Honza, Karča, Marek! Ostatní trest smrrrrti! Na oběd máme druhý hrnec zeleninové polévky a nově vepřové kousky ořechu s italskými barevnými těstovinami, parmazánem, kečupem, okurčičkou… J Mňamka. No a po obědě uklízíme, pomýváme…a nacházíme další koruny z ranní soutěže. J Na cestu do Kopřivnice po žluté rádcové schovávají oblíbené špejle -nejvíce našel Pedro 104, Marek 95, Bobek 58, Ježek + Buben 21, Šrámka 16, Vlčák + Kuba 14, Anička 13, Jana 12, Dragon 11.                                                                                                       Rosťa s bágly na vozíku už čeká před místním bazénem. Hodinku se cákáme a skáčeme a … i pára nakonec funguje, byť původně neměla. Do Svinova přijíždí vlak jenom o chvilku později, to už rodiče z vozíku rozebrali většinu báglů. Nic nezůstalo! 😊 Pěkně nám to Jana připravila, tak zase za 14 dnů, tentokráte v Olomouci!           Rosťa + kolektiv starších J    

  1. Buk černých myslivců

Černých myslivců bylo dvanáct a byli členy myslivecké družiny. Jejich pán jim z rozmaru zakázal se oženit. Myslivci byli mladí a krásní až tak moc, že okolní ženy a dívky přímo očarovali. Láska k takovému myslivci však většinou skončila nešťastně.

Časopis Duch dodává:

V posledním roce se několikrát stalo, že dívky, které navštěvují místní odborné učiliště cestou do školy tuto minuly a pokračovaly vzhůru do kopců jako uhranuté, Bylo po nich vyhlášeno pátrání a našli je většinou po několika dnech totálně vyčerpané, že prý hledají svou lásku. Tyto očarované dívky už se do školy vrátit nemohly, protože magická síla dvanácti mužů sahá až po školní zdi. Rodiče dívky museli dát do jiných škol a místní učiliště si stěžuje, že už nemá žádné učenky.

(Myslivci věřili hlavně těm, kdo jako oni měli dobrou mušku a taky je cestou k učilišti zaujala hra bowling, když uvidí, že i dnešní generace umí dobře mířit půjdou jejich duchové zas klidně spát)

  1. Buk Ondrášův

Ondráš prožíval své mládí v době, kdy byl majitelem frýdeckého panství František Vilém Pražma, za kterého byl lid velice utlačován. Byly předepisovány velké dávky a pracovní povinnosti. Z tohoto důvodu mnozí majitelé usedlostí ze svých majetků utíkali, nechávali pole neobdělané a dávali se na zboj. I když Ondra na zboj nemusel, pocházel ze zámožné rodiny, dal se na zbojnictví snad právě proto, že viděl utrpení poddaného lidu. Posbíral nespokojené sedláky, stal se jejich vůdcem a spolu pak přepadávali panské statky, bohaté kupce a podnikali zbojnické výpady proti pánům ve Frýdku a na Hukvaldech. Zdržoval se v beskydských lesích a horách, často bývá nazýván Pánem Lysé hory.

Jednoho dne Juráš, jeden z jeho zbojnických druhů, snad pod vidinou odměny 100 zlatých za hlavu Ondráše nebo pro jeho úspěch u šenkýřovy dcery, vyskočil a jednou ranou valaškou ho skolil k zemi. Ondrovo tělo pak bylo rozčtvrceno a části rozvěšeny po stromech na pospas havranům. Juráš dostal odměnu, ostatní zbojníci byli pochytán a souzeni v Těšíně. Protože však Jurášovi nedalo svědomí pokoj, dal se opět na zboj. Byl však chycen a zemřel ve vězení v Těšíně dva roky po smrti Ondráše. Tak bylo alespoň částečně spravedlnosti učiněno zadost. 

Časopis Duch dodává:

Duch zbojníka Ondráše, způsobil za poslední rok místním návštěvníkům nemalé škody. Snad neexistuje turista, který by zde za poslední rok něco neztratil. Ondráš je nezvykle aktivní duch, a tak stihne okrást každého. Protože podle jeho tehdejších měřítek jsme v dnešní době bohatí vlastně všichni nedělá žádné výjimky.

(Ondrášův duch přijme do své družiny jen toho kdo má zlodějsky šikovné prsty. Ukažme mu že my je opravdu šikovné máme při vázání uzlu, ducha to zcela jistě uklidní).

  1. Raškův buk

Kopřivnický zeman Ignác Raška obdržel v roce 1808 povolení na kutání uhlí a kovů na svém gruntě. Podnět k tomu dala skutečnost, že kamenný potok občas vymyl kusy uhlí, které lidé odnášeli domů a topili s nimi. K tomu účelu povolal Raška z Čech zkušené havíře, kteří založili šachtu a nakopali několik fůr uhlí, ale ložisko nenašli. Ignác Raška se toužil stát podnikatelem, začal dovážet do Lipska provazy a boty, ale lidi mu vše cestou rozkradli, pak vozil husy do Vídně, ale ty mu cestou uhynuly, nakonec začal s výrobou kamenného a hliněného zboží a po několika nezdařených pokusech s pálením, kdy musel vypálené zboží z pecí dostávat krumpáčem, se mu začalo dařit a vybudoval základy keramické továrny. Zemřel na souchotiny (tuberkulóza).

Časopis Duch dodává:

Pokud duch Ignáce Rašky opouští svůj buk, tak se vydává do svých zapomenutých slojí hledat uhlí, stalo se, že v okolí se už ztratilo několik lidí v místních slojích. Ti, co se našli, byli pološílení strachem, že prý na ně ve štole pořád někdo volal pojď tudy, tudy, tudy… a přitom bloudili čím dál víc a víc, živého člověka však ve sloji nenalezli.

(Raškovu duchu vyrobíme květy z listí a položíme k jeho stromu, aby věděl, kam patří.)

  1. Žižkova lípa

Jan Žižka byl skvělý vojevůdce a vášnivý bojovník za dobro, který neznal slitování. O jeho osudech před rokem 1418 víme málo, pořádné informace máme teprve o posledních šesti letech jeho života. Ale hodně věcí si můžeme domyslet: Jan Žižka byl pravděpodobně jihočeský zeman, který zchudl, a v jednu dobu se dokonce přidal ke skupině lapků, a právě tehdy se asi skvěle naučil vojenskému řemeslu.

Později se Jan Žižka stal příznivcem myšlenek Jana Husa a rozhodl se, že je začne uvádět do praxe. Byl u počátku husitského povstání (tedy na první pražské defenestraci) a zanedlouho všem ukázal, jak výtečného vojevůdce v něm husitské hnutí získalo. Jan byl sice od mládí na jedno oko slepý, ale přesto šel od vítězství k vítězství. Už jenom jeho jméno nahánělo nepřátelům hrůzu. A právem. Jan Žižka totiž rozhodně nebyl citlivý a mírný muž: pro husitské ideály byl ochoten udělat cokoliv, ve jménu dobra a pravdy neznal bratra. Při dobývání hradu Rábí přišel i o druhé oko, takže až do konce života vedl všechny bitvy jako slepý muž. A přesto nikdy žádnou bitvu neprohrál. Zemřel během tažení na Moravu, 11. října 1424.

Časopis Duch dodává:

Z ducha Jana Žižky jde snad největší strach. Myslí si, že zdejší hrad Šostýn je město Tábor, a tak ho ochraňuje. Kdokoli se se setměním k hradu přiblíží, tak toho začne Žižka po lesích honit. Žižkův duch lidem nahání opravdu hrůzu a jak utíkají, zakopávají o kořeny, padají do jam a děr, lámou si nohy a ruce, rozbíjejí hlavy o kameny. Nejvíce pomáhá zachovat klid, ale to tváří v tvář duchu Jana Žižky nejde. Na hlavě už nemá svou oblíbenou pásku, aby mu skrývala hrozivé deformované oko. Druhé oko je zas slepé a hledí kamsi do neznáma.

(Větrného ducha Žižku by mohlo by mohlo zklidnit, kdyby nás viděl, že zvládneme chodit taky poslepu)

  1. Rozcestí čarodějnic

Kdysi dávno, když ještě lidé věřili na čarodějnice, dostalo toto rozcestí pěti lesních cest své jméno. Čarodějnice se zde prý jednou za rok slétaly, za měsíčního svitu prováděly své čarodějné reje, tancovaly i bezbožné písničky zpívaly. Nabraly tak sílu na další rok čarování. Dnes za letních nocí uslyšíte jen písně komárů a skřehotání žab z velkého hradního rybníka.

O čarodějnicích v Kopřivnici vypráví i obecní kronika:

„Jen z pouhé lidské hlouposti byla z čarodějnictví nařčena selka ze statku pod Váňovým kamenem. Ta prý časně z rána smýkáním konců popruhů z trávnice sbírala z trávy rosu a při pečení chleba v noci používala kouzel a zaklínadel. Prozradil to na ni jeden čeledín, kterému ve spánku loučí pálila chodidla, aby se přesvědčila, že tvrdě spí. Ve skutečnosti byla tato selka rozumnou a pracovitou hospodyní, která pole pečlivě obdělávala, a dosahovala tak lepší sklizně. Tím však budila závist sousedů.“

Časopis Duch dodává:

Čarodějnice sice neexistovaly, ale duchové žen, které byly nařčeny z čarodějnictví zde opravdu jsou. Lákají svými písněmi kolemjdoucí muže, kteří pak často skončí v rybníce, kde se utopí. V běžných novinách se psalo že další opilý muž spadl do rybníka, jen my však víme, že ti muži nebyli omámení alkoholem, ale zpěvem.       (Tyto čarodějnice uspokojí jen opravdu hezký zpěv, tak jim zazpívejme).

  1. Husova Lípa

I když je Jan Hus opravdu slavný, spoustu věcí o něm nevíme. Třeba to, kdy se přesně narodil: bylo to někdy na konci vlády Karla IV., asi kolem roku 1370, ale přesnější datum neznáme. Ani o jeho mládí nemáme moc informací, ale vypadá to, že nebyl žádný suchar a že si za mlada užil se spolužáky hodně legrace.

Zároveň ale sledoval, co se kolem něj děje. A viděl spoustu věcí, které se mu nelíbily... Tak třeba pokrytectví církve: kněží tuze rádi mluvili o střídmosti a milosrdenství, ale jakmile skončila mše, starali jenom o svůj prospěch a tunelovali ostošest: peníze brali plnými hrstmi a účtovali si všechno možné i nemožné: křty, farářské místo i odpuštění hříchů...

Jan Hus se nebál a uměl mluvit. Pražanům v Betlémské kapli kázal česky a lidé si ho ohromně oblíbili, protože dobře a jasně pojmenoval, co jim na církvi vadilo. Jenomže takové rebelské řeči si mocná a bohatá církev nemohla nechat líbit. Jan Hus byl pozván do Kostnice, aby tam vysvětlil a obhájil svoje názory, ale jak to na koncilu dopadlo, všichni víme...

Církev ho nazvala kacířem, a chtěla, aby svá učení odvolal. Protože odmítl byl upálen na hranici.

Časopis Duch dodává:

Duch Jana Husa chtěl v klidu odpočívat na své lípě, teď ji však nemůže najít, a tak hledá všude v okolí, většinou vyhledává různá stavení, která mají u svých domů staré lípy, když však zjistí, že lípa není jeho, rozlobí ho to a lípa vzplane. Bohužel se stává, že s lípu vzplanou i domy, a i lidské životy jsou tak v ohrožení. Výjezdů hasičů v posledním roce v Kopřivnici nezvykle přibylo. Obyvatelé to přičítají suchu, ale časopis duch ví své….

(Protože měl v mládí rád legraci, potěšíme ho, když mu povíme opravdu povedené vtipy, jak pak bude přemýšlet nad jejich pointou určitě brzy usne.)

Mami můžu si jít ven hrát na mistra Jana Husa – Jasně upaluj.

  1. Jasníkova studánka

Adolf Jasník, vlastním jménem Adolf Míček byl český básník, který pocházel z Kopřivnice.  Chtěl se stát učitelem, avšak byl odmítnut. Na Jasníkovu památku byla v roce 1934 vybudována Jasníkova studánka v Motýlím údolí v Kopřivnici.

Časopis Duch dodává:

Jasníkův duch, je celkem klidný, zatím tu jen tak poletuje a rozkoukává se. Ale kdo ví, co má za lubem…

(Protože ocení dobré učitele a dobré žáky. Projděte s mladším kamarádem z oddílu spolu stezku odvahy)

  1. Janíkova Lípa

Nadhajný Filip Janík obhospodařoval velké území od města Příbora až po Kunčice pod Ondřejníkem a byl též zodpovědný za vodní hospodářství na Lubině a jejích přítocích. Rodina nadhajného Janíka bydlela v dřevěné hájovně v dolní části sedla pod Červeným kamenem. Sedlo je po něm nazvané.

Časopis Duch dodává:

Duch, který se přebývá v Janíkově Lípě se snaží dodat lípě vodu, aby neusychala. Lidem, kteří se v blízkosti nacházeli se stávalo, že je postihl nečekaný liják, ačkoli předpověď počasí nic takového neříkala. Vraceli se domů kolikrát mokří a promrzlí, mnozí pak dostali zápal plic. Za poslední rok se v městě narostl počet těžkých respiračních onemocnění, postižené osoby spojoval výlet na Červený kámen, při kterém se nečekaně zhoršilo počasí.

(Tohoto ducha uchlácholíte, pokud se jako on budete orientovat v lese a proto se vydáme na orienťák)

 

 

 

 

 

 

v místním spiritualnim časopise se psalo, že před rokem byly v okolí nějaké děti a hrály v lese podivnou hru, že skákaly na stromy. Děti si neuvědomily že bylo období duchů, kdy tito vylézají a snaží se najít klid. Většinou toto období přečkávají na stromech, kde je nikdo neruší. Jenže tentokrát byli vyrušeni a rozlétli se do okolí. Potom už nenašli cestu zpět a teď se potulují a protože se nudí, začínají hodně škodit. Když jsme se to dozvěděli uvědomili jsme si, že jsme to byli my, kdo je loni vyrušil a že i když je to nebezpečné musíme škodu napravit. Duchové se uklidní když jim splníme jejich někdy i zvláštní přání či úkoly. A kromě toho… zase vyrazíme někam na tůru, možná i discgolf, bowling, bazén, bruslák... smiley      Duchařská výprava na Hájenku 1.-3.11.2019

Sraz před nádražím Svinov (na tradičním místě u prosklené vstupní budovy) v pátek 1.11.2019 v 17:20 hod. Vlak do Studénky a Kopřivnice odjíždí v 17:43 hod. Batohy a materiál nahážeme do jednoho auta, takže s sebou mějte jenom nějaký menší batůžek s pitím, penězi, doklady, pláštěnkou nebo vhodnou bundou. A baterkou nebo čelovkou!  Z Kopřivnice na Hájenku jdeme pěšo do Janíkova sedla, což je cca 2,5 km, necelá hodinka loudáním. 😊

Příjezd tamtéž vlakem v neděli 3.11.2019 v 17:15 hod (odjezd z Kopřivnice 16:25 hod).  S sebou: V1 V2 V3 na třídenní výpravu do vybavené základny, spí se na postelích, spacáky ANO, karimatky NE. Kuchyň je vybavená, jídelní potřeby nejsou třeba. Nezapomeňte přezutí a převlečení do chalupy, hygienické potřeby + plavky, vhodné obutí a oblečení na turistiku, disc golf, věci na případnou plovárnu, bowling a bruslák. Bude-li chladno, tak čepice rukavice. Bude-li bruslák otevřen (což nyní ještě nevíme), vezmeme oddílové brusle, pro ty, co nemají.  Peníze: celkem (cestování + chalupa + společné jídlo + vstupy) 500,--Kč Jídlo: společně uvaříme teplou sobotní večeři (protože přes den budeme spíše pryč) a nedělní oběd. Ostatní si vezměte vlastní (pá večeře, so + ne snídaně, něco mna svačinu přes den nebo peníze na útratu).  Zapisujte se včas na oddílový web, potřebujeme objednat bowling, nakoupit jídlo…. 😊  

Podrobnosti řešte s Rosťou a s Janou.


Přihlásit na výpravu:

Jméno a příjmení(přezdívka):

Účast:

1. Rosťa
2. Šrámka
3. Jana
4. Pedro
5. Ježek
6. Kubis
7. Kari
8. Buben
9. Anička
10. Vendy
11. Hanka
12. Viki
13. Marek
14. Adela Michalíková
15. Vlčák
16. Honza
17. Žanet
18. Marťas - Pojedeme autem, v sobotu mám zápas
19. Dragon
20. Karča
21. Vašek
22. Patrik-bobek
23. Jirkáč později








Listopad

Po Ut St Ct Pa So Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
>
Administrátor











TOPlist
  
© 2007 - 2010 Design by  Jan Dudek - Sněhur